V knize Deo gratias jde o spojení fotografických motivů Libora Teplého z velehradské baziliky s krátkými texty Tomáše Josefa kardinála Špidlíka. K velehradské bazilice váže otce Špidlíka hluboké osobní pouto, které nevyprchalo ani po mnoho desetiletí vynuceného exilu. Svědčí o tom i skutečnost, že pro místo svého posledního odpočinku si vybral právě toto místo. Texty otce Špidlíka jsou vybrány z více jeho knih; jejich témata jsou filozofická, obecně lidská a samozřejmě teologická.
Kniha je doplněna krátkým textem o historii velehradské baziliky a věcnými popisky k jednotlivým fotografiím.
O vzniku knihy Libor Teplý píše:
Když mně začátkem 90. let minulého století otec Špidlík vařil kávu v římském Centro Aletti, netušil jsem, jaký vliv v následcích letech na mě bude mít tento moudrý, prostě působící muž. Tehdy jsem se s ním seznámil osobně, v nadcházejících letech, kdy u nás začaly vycházet jeho knihy, jsem se seznamoval s jeho názory, myšlenkami, s jeho moudrým pohledem na svět. Začátkem nového tisíciletí jsem s ním jako výtvarný fotograf a současně i jako vydavatel spolupracoval na přípravě knihy „Ordo amoris“, kdy krom textů samotných jsem obdivoval jeho lidský a zároveň profesionální přístup ke spolupráci. Naše komunikace probíhala přes počítač, poslední dopis mně ale napsal rukou na dopisní papír a začínal pro mě až dojemně: „Milý mistře Libore“.
To vše bylo důvodem, že jsem si dovolil vybírat z jeho knih něco jako citáty, které by mohly být volnou inspirací nejen pro mé fotografie velehradské baziliky, ale i pro mě samotného. Na fotografování velehradské baziliky jsem se chystal mnoho let, často jsem Velehrad navštěvoval, ale konkrétní fotografie, které jsem pro tuto knihu pořídil, vznikly až v průběhu posledních čtyř let.
Uzavřením souboru fotografií moje cesty na Velehrad nekončí - velehradská bazilika jako symbol našich kulturních, náboženských i jazykových kořenů mě přitahuje stále aktuálněji. A navíc: zde totiž otce Špidlíka mohu navštěvovat i nadále.